Bearded Collie (BC) patří mezi nejstarší plemena vůbec, i když si na oficiální uznání musela počkat až do poloviny 20. století.
K tomuto faktu určitě přispěla skutečnost, že předci dnešních beardií byli v držení obyčejných honáků a pastevců, kteří měli jediný „chovatelský“ cíl- maximální výkon a 100% pracovní využitelnost. Velikost je zajímala také pouze z ryze praktických důvodů- pes musel být dostatečně velký, aby viděl na ovce přes hojně zastoupené kapradiny, ale ne zase příliš kvůli přiměřené a pro nemajetné pastevce únosné spotřebě krmiva. Beardie tehdy nevypadala nijak působivě – robustní, chundelatý, rozcuchaně působící pes s hrubou srstí a mohutnou hlavou se svěšeným uchem.
V 18. století jsou popisovány dva typy:
1) obyčejná, nevýrazná a kostnatá hnědá beardie z HIGHLANDS (Skotská vysočina) užívaná ke shánění dobytka z hor a kopců.
2) beardie z LOWLAND (nížina) určená jako honácký pes při přehánění stád na dobytčí trhy.
Dnešní BC je směsicí obou typů. Beardie byla užívána převážně pro práci s hovězím dobytkem, i když se celkem běžně vyskytovala i u ovčích stád. U drobnějších ovcí se však musela mírně utlumit přirozená ostrost tolik žádaná u stád polodivokého skotu. Tvrdý, vytrvalý, samostatný pes s perfektně vyvinutými vlohami nejen pro práci se stádem, ale i výrazným obranným instinktem a velmi dobrým nosem. Na menších statcích byla dokonce používána jako lovecký pes k práci na barvě (stopě raněné zvěře) pro svou schopnost rozlišit mezi stopou raněného a již studeného jelena. Nejútlumovější období chovu bylo během 2. světové války. V poválečné době se ujímá chovu (byť zprvu pouze náhodou) paní WILLISONOVÁ. Psi z její chovatelské stanice BOTHKENNAR dnes najdeme v každém rodokmenu. Za zlomový lze považovat rok 1989, kdy fena Ch. POTTERDALE CLASSIC OF MOONHILL získala titul BIS na CRUFTOVĚ výstavě. Od tohoto roku se BC stále častěji objevují jako vítězové skupiny či celé výstavy.
Bohužel, s přibývající oblibou beardie jako výstavního psa, honbou chovatelů za tituly a představou některých rozhodčích, že nestandardní srst až téměř na zem je to pravé co dělá beardedku beardedkou (často bez ohledu na nedostatky v povaze a tělesné stavbě), jich mnoho žije celoživotně bez volného pohybu(co kdyby si v přírodě olámaly svou pěstěnou srst!) , venčí se pouze krátce a ve spaciálních botkách. U tak velkého a temperamentního psa lze takové omezování považovat bezesporu za týrání. Často se u takto držených jedinců vyskytuje měkčí hřbet, ztrácí se typicky tázavý výraz a především bývá dobře patrný nedostatek sebevědomí až bázlivost. Není až tak výjimečné, pokud se tituly ověnčený šampion třese v kruhu jako osika a nekontrolovaně reaguje na jakýkoliv hlasitější podnět. Náprava tohoto stavu je však v rukou rozhodčích. Do ČR a zároveň do tehdejšího východního bloku byla první bearded collie dovezena v roce 1981 manželi Karenovými z Brna. Jejich modrá fenka PRUNELLAS BLUE CROWNED QUEEN pocházela z Dánska a stala se zakladatelkou nejen chovatelské stanice MODRÁ, ale přes své potomstvo i mnoha dalších stanic v několika zemích. K dnešnímu dni se uskutečnilo mnoho zajímavých importů, včetně dvou ze země původu a naše odchovy jsou plně konkurence schopné nejen v rámci Evropy.
text zpracovala: PAVLÍNA VAZDOVÁ – chov.st. od Emy Destinové