Autoimunitní nemoc (AN) je zjednodušeně útok imunitního systému proti vlastním tkáním a orgánům. Příčiny vzniku jsou komplexní, patří k nim zejména infekce viry, bakteriemi, parazity, hormonální podněty, stres, toxické zatížení organismu a další.
Právě autoimunitní problémy jsou v současné době v chovu bearded collií největším zdravotní problémem. V posledních letech pravděpodobně narůstá počet jedinců, kteří jsou zatíženi těmito problémy. Za možnou příčinu nárůstu případů se považuje v chovu našeho plemene inbreeding čili příbuzenská plemenitba. AN existovaly i dříve, v posledních letech se však rovněž zvýšila informovanost a metody diagnostiky.
Nejrozšířenějšími AN u bearded collií jsou SLO, Addisonova choroba, Cushingův syndrom, artritida a hypotyreóza. Méně časté autoimunitní nemoci vyskytující se v plemeni jsou cukrovka, AIHA, SLE, DLE či von Wilebrandtova choroba.
Autoimunitní problémy se vyskytují nahodile a jejich diagnostika není snadná. Lze však předpokládat jistý vliv dědičnosti. V mnoha zemích se proto provádějí genetické výzkumy k bližšímu poznání dědičnosti autoimunitních nemocí. Ve Finsku vznikla studie zabývající se jednotlivými haplotypy ve vztahu k AN. Výzkumem autoimunitních nemocí se zabývá Kalifornská univerzita a zapojit se do něj může téměř každý majitel.
Zdravím u bearded collií se zabývá britská nadace BeaCon for Health, která sleduje a každoročně vyhodnocuje zdravotní stav plemene. Zapojit se do tohoto programu může každý majitel.
Addisonova choroba
Addisonova nemoc je potenciálně životu nebezpečná nemoc, je-li však správně diagnostikována, mohou postižení psi podrobení léčbě vést normální život. Addisonova nemoc se v první řadě vyznačuje poškozením, nebo narušením funkčnosti kůry nadledvinek, které produkují životně důležité glukokortikoidy a mineralkortikoidy. Pokud chybí, narušuje to mimo jiné funkci srdce i hladinu vody. Glukokortikoidy hrají mimo jiné roli při získávání energie i pocitu stresu. Typickými symptomy této nemoci jsou:
- slabost a vyčerpanost
- zažívací problémy jako zvracení a průjem
- nechutenství a hubnutí
- zvýšená žízeň a močení
- třes a svalové křeče
Hypotyreóza
Hypotyreóza nastává, když váš pes nevylučuje dostatek hormonů štítné žlázy, což způsobuje zpomalení metabolismu. Když se rychlost metabolismu zpomaluje, je ovlivněn prakticky každý orgán v těle. Většina psů s hypotyreózou má jeden nebo více z následujících příznaků:
- přírůstek hmotnosti bez zvýšení chuti k jídlu
- letargie a nezájem o pohyb
- chladová intolerance
- suchá, matná srst s nadměrným línáním
- velmi tenká kůže a vypadávájí srsti
- zvýšená pigmentace kůže
- zvýšená citlivost a výskyt infekcí kůže a uší
- špatné obrůstání srsti po oholení / ostříhání
- vysoká hladina cholesterolu v krvi
- pomalý tep
SLO=symetrická lupoidní onychodystrofie
Toto AN způsobuje vážné postižení drápů u jinak naprosto zdravých jedinců. Tělo produkuje protilátky, které napadají své vlastní buňky. Výsledkem autoimunitního procesu je uvolnění drápu z lůžka a následně jeho ztráta. Drápy se začnou odlučovat postupně během týdnů až měsíců, často dochází k obměně téměř všech drápů na všech nohách. Nemoc se projevuje prakticky kdykoliv, nejčastěji však ve věku 3 až 8 let. Postižené místo má velkou bolestivost a krvácivost., proto pes hodně kulhá. Když se dráp odloučí, začne růst nový, který je velmi třepivý nekvalitní a deformovaný. Někteří psi si projdou touto nemocí jedním rokem, drápky pak nejsou tak hezké a kvalitní, ale o nemoci téměř nevědí. Někteří mají štěstí méně a řeší drápky každý rok. Léčba je v tomto případě zdlouhavá a vyžaduje velkou časovou náročnost a pečlivost majitele.
V češtině shrnují poznatky a zkušenosti s touto nemoci webové stránky Bearded kolie a SLO.
Za fotografie k nemoci SLO moc děkujeme naší člence Adéle Bednářové.
DLE=discoidní lupus erythematodes
DLE je pravděpodobně nejběžnějším u kolií sledovaným kožním onemocněním zprostředkovaným poruchou imunity. Často bývá označováno jako kolií nos (collie nose). DLE začíná jako depigmentační skvrnka, alopecie nebo erythema, eventuelně se vyvíjí jako červeně zbarvené plaketky šupin. Nejčastěji bývá zasažen hřbet nosu, obličej a uši. Případně se zřídka objeví i na hrudníku, předních končetinách, či v dutině ústní. Změny může provázet i překrvení nosní sliznice, zánět spojivek, popřípadě i zánět dásní. Skvrny svědí, pes si dře nos, což může vést k druhotným infekcím. Proces depigmentace se nejčastěji projevuje v období silného vlivu slunečních paprsků, tedy v létě a v zimě. Nemoc může být léčena vhodnými krycími mastmi, ale často se objevuje jako chronická a není vždy snadné se jí zbavit. Četnost je podobná jako u častějšího lupusu SLO, kde se může stát, že se problém objeví za celý život jednou, ale také několikrát do roka.
